První historický zápis z kroniky:
Bylo to roku 1924, kdy se v nás zrodila myšlenka a touha o založení „Sboru dobrovolných hasičů“ /českých/ v naší obci. Tehdy to byli někteří bratři z Křimic, kteří byli našimi rádci a také nám byli nápomocni. Tak jako každá jiná organizace má svůj základ, tak i náš hasičský sbor tento základ mít musel. Musel to být základ pevný, neboť více než polovina občanů naší obce byli Němci, kteří českému živlu nepřáli.Při založení sboru jsme se soustředili na získání finančních prostředků, které byly nezbytně třeba. Pořádali jsme taneční zábavy a různé atrakce a čisté obnosy jsme ukládali do sborové pokladničky. Všichni zakládající členové složili dobrovolně a bez náhrady obnos 50,- Kčs. To však bylo všechno málo na to, aby se mohla zakoupit patřičná výzbroj a výstroj pro členy sboru. Proto jsme na návrh řed. školy Žaloudka požádali obecní zastupitelstvo, aby projednalo za naší přítomnosti naši žádost, aby se obec stala ručitelem naší půjčky v místní Kampeličce. Protože Němci měli v obecním zastupitelstvu většinu, počítali jsme s tím, že můžeme dosáhnout úspěchu, jestliže se většina z nich na schůzi nedostaví, jak bývalo zvykem.Tehdejší obecní zastupitelstvo bylo 18 členné. 11 bylo Němců a pouze 7 Čechů. Když jsme tehdy do schůze přišli, padly naše zraky prvně na účast Němců. Nechyběl ani jediný. Ba dokonce byli na schůzi přítomni někteří občané německé národnosti jako diváci. Když bývalý starosta zahájil schůzi a přečetl naši žádost, rozvinula se prudká debata. V žádosti jsme uváděli, že když se nám obec postaví jako ručitel, necháme stříkačku připsat obci /jako obecní majetek/. Při hlasování jsme byli Němci přehlasováni a naše žádost tím zamítnuta. Požádal jsem tehdy o slovo. Řekl jsem jim, že si nesmí myslet, že zamítnutím žádosti se náš postup zastaví, naopak, že ještě větším tempem půjde ku předu. Pak povstal starosta sboru přítel František Fremund a žádal o navrácení žádosti a když mu ji starosta dodal, roztrhal ji před celým zastupitelstvem a vhodil do kamen. Potom prohlásil:„Sbor náš je na postupu a existovat bude i bez vaší pomoci a kdyby se někdy rozešel, veškerý majetek některá česká složka v okolí, nikdy už ne obec.“ Starosta pak schůzi rozpustil. Nezbývalo nám nic jiného nežli pracovat urputně dále, shánět korunu ke koruně. A tak uplynuly od založení sboru skoro 2 roky než jsme se rozhodli zakoupit hasičský stroj/stříkačku/. Bylo to 27. dubna 1926, kdy jsme dojednali koupi stroje za 38 050,-Kčs. Rovněž jsme uzavřeli objednávku na výzbroj pro 15 mužů a pracovní obleky. Během krátké doby nám byl stroj dodán a za přítomnosti zástupce firmy vyzkoušen. Asi za měsíc po dodání stroje žádala firma Smejkal o jeho zaplacení. Protože však naše úspory ani zdaleka nestačily na zaplacení účtu, bylo třeba se na věc řádně poradit. Zkoušeli jsme všechny možné způsoby na dosažení úvěru, ale nakonec jsme zůstali sami a bez pomoci. Nakonec jsme se rozhodli, že sami členové se za potřebný obnos zaručí a tak byl problém vyřešen. Hned nám však nastala starost další. Neměli jsme totiž místo pro uskladnění stroje. Proto jsme požádali pana Vránu, místního statkáře a ten nám nechal stát stroj na svém dvoře. Nastaly nám velké boje s obcí, když jsme žádali o vybudování kolny pro stroj. Dva roky trvalo než nám Němci schválili přidělení materiálu na kolnu, kterou jsme si samozřejmě museli postavit sami. Po celou tu dobu stál náš stroj pod širým nebem na dvoře p.Vrány a tak jsme ho museli nechat znovu nalakovat než jsme ho přestěhovali do nové kolny. Tehdy jsme vlastnili 200m hadic, ale vzhledem k rozloze naší obce to bylo málo. Měli jsme snahu je zakoupit, ale chyběli nám peníze. Uspořádali jsme v obci sbírku, i někteří členové členi složili na tento účel 100,-Kčs bez náhrady. Sbírka vynesla vysokou částku. Tehdy nám obec přispěla částkou 400,-Kčs, které ovšem dostal též německý hasičský sbor. Zakoupilo se tedy 150m hadic za 2 556,-Kčs. V té době se také stalo, že v domech za kostelem vypukl požár a náš sbor byl první v pohotovosti na místě požáru. Zasáhnout jsme však účinně nemohli, protože nám hadice nestačily. Žádali jsme tedy německý sbor o zapůjčení jednoho dílu hadic, který by nám byl stačil k zásahu. Našel se mezi nimi jeden ochotný člen a hadici nám půjčil. Přišli však jiní, hadici nám vzali a tak jsme s našim Strojem nezasáhli. Několikrát jsme se pokoušeli navázat užší spolupráci se členy německého sboru, ale jejich přičinění nebyla nikdy trvalá. Abychom mohli v obci v případě požáru na všech místech zasáhnout, potřebovali jsme ještě dalších 150m hadic. Zažádali jsme o subvenci a dostali jsme celkem 6000,-Kčs. Tyto peníze jsme použili na splácení dluhu, který byl ještě v roce 1926 značný.